Archive for Únor, 2009

Světu schází

Únor 27, 2009

Tři věci:

  1. spolehlivá antikoncepce
  2. funkční přípravek na hubnutí
  3. účinné afrodisiakum
Reklamy

Back to be baby

Únor 26, 2009

Do you remember the time you were small child? Probably not. Maybe you remember teenage age well because it is not so far from now. But there is a way you can return 30 years back. And it is not miracle. You will remember the time you learned to read, time you learned to speak, time you were confronted with situation you needed urgently someone’s help.
It’s simple. Just try to learn foreign language. Try to read some different alphabet such a russian or greece. It took me about three months to memorize the russian words in text and started to read them fluently not letter by letter.
Another good point is to travel to country they speek language you are not comfortable. Have you ever notice small kids answers to you question by the last chance you gave them? For example you ask: Do you want milk or tea? The answer is tea. Do you like the red one or blue one? Blue one. The last option is answered regardless of personal preferences. There is one exception and that are questions like: Do you want do play computergames or go sleep? 🙂
Such a bahaviour is not beeing removed from our brains as we grow up. We just understand more and have our situations more under control. But when you are in foreing country and foreign environment is not so comfortable, you will return to your early childhood.

Lama letí letadlem

Únor 22, 2009

Po čtyřech letech jako poprvé. Opět s British Airways. Na webu jsem hledal informace o tom, jak dlouho před odletem musím přijít, jestli můžu mít voňavku u sebe a tak. Zjistil jsem, že se můžu na webu přihlásit a udělat si předem registraci, která by se jinak dělala na letišti, a ušetřím tím čas. Navíc jsem si mohl vybrat místo k sezení. Super! Vytiskl jsem si palubní lístek s 2D čárovým kódem a těšil se. 🙂
Na letiště v Ruzyni jsme přijeli asi 90 minut před odletem. Je to hrozně velká a krásná hala. Neděle ráno, relativně klid. Našel jsem ceduli, že letiště se hlásí k myšlence Sri Chimoje o míru a pokoji mezi národy. Pak jsem našel přepážky, kde se odevzdávala zavazadla. S jedním báglem jsem to moc nevytrhl, 2 minuty čekání ve frontě a minuta vlastní kontrola s předáním. Jestli má zavazadlo nožičky, nikdo neřešil. 🙂
Za půl hodiny jsem měl přijít ke GATE 4. To je dost času abych to našel. 🙂 Bloumal jsem halou letiště a koukal, co tam všechno je – McDonald, casino, ředitelství nějaké policie, turecké aerolinky, internetový stánek O2 a Vodafone, záchody pro postižené, stánky k pronájmu. Přišel jsem k nějaké vrátnici, kde mi zkontrolovali doklady a pustili mě do sektoru, kam normálně není přístup. Dlouhé chodby vedly k jednotlivým GATE. V některých částech byly jezdící podlahy – jakoby jezdící schody, ale vodorovné. To by bylo něco pro děti!
Následovalo procházení rentgenem, kde si pánové museli rozepínat pásky, pokud na nich měli kovové spony. Taky v pohodě a zase čekání. Tady už dávali noviny zadarmo 🙂 Když nadešel okamžik, vyzvali nás anglicky, abychom se seřadili k nástupu do letadla. Opět kontrolovali palubní lístek a občanku. Jeden teenager měl problém s kytarou v koženém pouzdru, ale nakonec ho s ní do letadla pustili taky.
Celkem zklamalo, že okénko, na které jsem se tak těšil, bylo zasněžené. A druhé, kam jsem měl výhled, skoro také. Pasažéři nastoupili a posádka nám pustila video, jak se máme chovat v případě nebezpečí. Ukázali nám, kde jsou nouzové východy, kde máme záchrannou vestu a jak otevírat dveře letadla 🙂 Nakonec ještě kapitán vysvětlil, že musejí nechat letadlo postříkat rozmrazovačem, protože zasněžené letět nemůže. Vzpomněl jsem si na jednu SCIFI, kde v Moskvě stříkali letadla alkoholem. Nás postříkali nějakou pěnou a pak už z okénka viděl bylo.
Okolo vzlétnutí a přistání se hodně nadělá, ale když vše proběhne v pořádku, je to oproti centrifuze na pouti hadr. Že se tak velké a těžké letadlo odlepí od země považuji za zázrak.
Vlastní let nebyl ničím zajímavý. Venku bílé mraky, uvnitř instantní občerstvení. Příště si vezmu něco na čtení.
Před přistáním pustili video o tom, kam máme po výstupu jít, podle toho, jestli pokračujeme v cestě nebo ne, jestli jsme z EU nebo ne, jestli máme něco k proclení nebo ne a tak.
Realita byla taková, že všude byly všechny cesty nadstandardně vyznačeny, takže se to nedalo poplést. Už se neptali jako kdysi, jestli máme dost peněz, co tu chceme dělat, kdy se vrátíme. Stačila jen občanka a hotovo. Zavazadlo také dorazilo a tím byl let úspěšně ukončen.

A všichni se znaj …

Únor 21, 2009

Dnešním příspěvkem je malá hudební koláž.

Napadlo mě to, když jsem písničku „Když se křesťané spolu scházejí“ slyšel už po několikáté. Co práce muselo muzikantům dát ji nacvičit, nazpívat, nahrát. A přitom taková laciná sračka.

O co je horší, když se někteří snaží žít život stejným způsobem. Náročná lacinost, která nikam nevede.

A všichni se znaj, znaj, znaj, blázněj a zpívaj ….

Sociální spravedlnost

Únor 20, 2009

Cikánka ve věku 23 až 26 let, svobodná nebo rozvedená, popřípadě manžel v kriminále, tři děti, ona sama na mateřské dovolené nebo bez práce. V tu chvíli dostává od nás všech, z našich kapes:

7.400 Kč příspěvek na bydlení
8.700 Kč sociální dávky
1.700 Kč přídavky na děti – pokud má „pouze“ 3 děti
7.600 Kč rodičovský příspěvek do 3 let věku dítěte.

K tomu můžeme pro pořádek přičíst 13.000 Kč příspěvek při narození dítěte a jednorázové podpory na nákup „potravin“ ve výši cca 6.000 Kč při každé návštěvě cikánské famílie s hordou uřvaných děcek v prostorách úřadu. Rodičovský příspěvek se vyplácí pouze do čtyř let věku dítěte, ale je nastaven na tři „rychlosti vyplácení“ a může být vyplácen se do dvou, tří nebo čtyř dítěte.

Pokud si je „Rómka“ jistá, že bude mít za dva roky další děcko, může si vybrat vysokorychlostní nastavení příspěvků a v tom případě od nás dostane měsíčně 11.400 Kč.

Pokud bude mít další dítě až za tři roky, bude pobírat výše kalkulovaných 7.600 Kč a pokud trpí u Cikánů nevídaně nízkou plodností, pak může pobírání příspěvku rozvrhnout na čtyři roky a pobírat 3.800 Kč měsíčně. Ať tak nebo tak, má po dobu výchovy dětí od nás všech zajištěn solidní měsíční příjem jen za to, že vychová dalšího pouličního zlodějíčka, flákače a kriminálníka v horším případě, v lepším případě pak kopáče kanálů nebo přidavače na stavbě.

Celková suma, kolik nás stojí jedna „Rómka“ každý měsíc, se tedy vyšplhá na asi 25.400 Kč v závislosti na počtu dětí a jejím zařazení v tabulkách, ale může to být taky třeba 30.000 Kč nebo i víc, záleží na vychytralosti, hlučnosti a sprostotě konkrétní žadatelky.
Tuto sumu dostává většina u nás žijících Cikánů, ať už formou podpor – podpor v nezaměstnanosti nebo dávek v pracovní neschopnosti.
Jak dlouho na tento finanční obnos pracujete právě vy? A vyděláte vůbec tolik? Pošlete to všem známým ať vidí na co používá náš stát jejich těžce vydřené peníze!!!

Další kopačky pro Microsoft

Únor 19, 2009

tentokrát na serveru http://www.idnes.cz, který opustil proprietární protokol WMV a přešel na flash. Nutno přiznat, že WMV patří k těm lepším věcem, které kompeny kreténů uvolnila. Pokud by si odpustili licenční poplatky a zainvestovali i do ne-windows platform, byl by to silný hráč na trhu. Bohužel, podpora ze strany kodérů zdarma, streaming serveru v rámci produktu windows server se ukázala jako nedostatečná.

Good bye, good luck.
( –. -…    –. .-.. )

D.Bonhoeffer – Život v obecenství

Únor 14, 2009

K vánocům jsme dostali ve sboru knížku %SUBJ% s příkazem „Povinně přečíst!“. Je to první kniha od vydavatelství Návrat, kterou jsem dočetl do konce. Možná i poslední. Tento žánr nemusím.

V první části se autor věnuje tématu společenství křesťanů. Zásadní význam zde představuje přívlastek „v Kristu“ versus „v těle“. Věci „v těle“ jsou ty, které dobře známe, každodenně se s nimi potýkáme. Věci „v Kristu“ naopak přijímáme vírou. Čili „po lidsku“ jsem normálně naštvaný a zároveň se „v Kristu“ raduji ze zaslíbeného věčného života. Tamtoho debila bych „v těle“ nakopal, ale „v Kristu“ je to můj milý bratr a já ho miluji.

Druhá část se věnuje dnu života v obecenství. Cituji: Život v obecenství pod Slovem začíná ráno společnou bohoslužbou. Rodinné společenství se shromažďuje k chvále a díkům, četbě Písma a modlitbě. Hluboké ticho rána je nejprve přerušeno modlitbou a zpěvem sboru.
Z těchto vět usuzuji, že autor spadl z Marsu. Den rodinného společenství začíná pláčem dětí, které rozespalé hledají mámu. Následuje nucení na nočník, hledání oblečení, příprava pokrmů … A rodič se modlí Dt28:67 „už aby byl večer“.

Další perly jsou v části, která se věnuje zpěvu a hudbě. Jedině čistý jednohlasý zpěv, píše autor v několika odstavcích, všechno ostatní je špatně. K tomu bych dodal jen „Žalm 150“.

Část třetí s názvem „Den o samotě“ začíná myšlenkou, že samota není alternativa ke společenství. Kdo neumí žít ve společenství, ať se střeží být sám a naopak. Nic proti tomu, nepatřím nikam.

Čtvrtá část na téma Služba už tak kontroverzní není. Jako první ze služeb, které si máme poskytovat, je naslouchání. Další je ochota k účinné pomoci, třetí nesení druhých (Ga6,2). Hezká hláška v této souvislosti je, že „bratr je bratru břemenem k nesení, ne jako ovládaný předmět„. Poslední a nejvyšší je služba Božím slovem. Pokud by byl autor charismatik – prorok, vykladač jazyků, … – nemám s tím problém. Z žádné pasáže v knize to ale nevyplývá, takže si pod službou slova představím, že mi bratr přečte pár veršů z Bible, na čem nic tak zázračného neshledávám.

Poslední pátá část se věnuje tématu Zpovědi a večeře Páně. Nic nového, nic převratného. Zajímavá myšlenka, že pokud se člověk zpovídá pouze Bohu a ne bratrovi, odpouští si pak své hříchy sám.

D.Bonhoeffer byl asi příkladným křesťanem a významnou osobností v dějinách církve. Některé myšlenky z jeho publikace nám dnes nepřijdou nijak zvláštní, protože si je církev osvojila a považuje za standard. Některá tvrzení naopak působí úsměvně, což lze přičíst velkému (? 60 let) časovému odstupu a změně životních hodnot. Knížka se četla hodně těžko a nutí mě klást si otázku, čím tak oslovila bratra vikáře, že se rozhodl nám ji hromadně koupit uložit jako povinnou četbu.

Čím více muzikantů, tím lepší muzika

Únor 1, 2009

Je zvláštní, že s tímto názorem se nesetkávám v církvi zřídka. Někdy si připadám jako ve školce, když odmítám nabídky pomoci při nedělních produkcích. Při tom ne vždy jde o lidi, kteří absolvovali celý rok v lidové škole umění. Ale muzika není hrabání listí, kde si pracovníci rozdělí plochu a jedou. I velcí mistři nehrají jen tak každý s každým, pokud to není komerční projekt, kde jsou přesně daná pravidla a vše je precizně řízeno. Což se o nedělním hraní říci nedá.

Aby hudební těleso produkovalo něco víc, než mechanicky odehrané noty, je potřeba, aby mezi muzikanty byly  vytvořené vztahy. To se těžko objektivně měří a já si pro to po letech jako jednotku míry zvolil vypitá piva. Projekty, kde se nechodilo na pivo, nestály za nic a naopak. V jedné kapele byly dokonce hospody po zkoušce stejně povinné jako samotné zkoušky. Za měsíc jsme o sobě věděli ne všecko, ale dost. Samozřejmě se to odráželo i na muzice, především na souhře a společných postupech.

Ne, do projektů typu KMČ (kdo má čas) se zapojovat nehodlám. Nemějte mi to za zlé.