Archive for Květen, 2009

Vystoupení prezidenta republiky po senátním hlasování o Lisabonské smlouvě

Květen 7, 2009

Musím vyjádřit své zklamání z toho, že někteří senátoři po nevídaném politickém i mediálním, domácím i zahraničním nátlaku rezignovali na své donedávna veřejně zastávané názory, a tím i na svou politickou i občanskou integritu a s ratifikací Lisabonské smlouvy vyjádřili svůj souhlas. Postavili se tím zády k dlouhodobým zájmům České republiky a nadřadili jim krátkodobé zájmy současných politických reprezentací i svoje vlastní.

Je to velmi smutný doklad dalšího selhání významné části našich politických elit, které v různých obdobných okamžicích až příliš dobře známe z české historie. Naši politici si vždy nacházeli podobné zbabělé zdůvodnění: Jsme malí, slabí, v evropském kontextu nic neznamenáme, musíme se podřídit, i když s tím nesouhlasíme. Toto odmítám. Buď jsme po listopadu opětovně nabyli suverenitu a tím i odpovědnost za další osudy naší země, nebo to celé byl tragický omyl. To je v roce dvacátého výročí listopadu 1989 obzvláště aktuální připomínka.

Nyní počkám, zda skupina senátorů, jak někteří z nich avizovali, požádá Ústavní soud o další posouzení Lisabonské smlouvy ve vztahu k naší ústavě. Pokud k tomu dojde, nebudu o svém rozhodnutí ratifikovat či neratifikovat Lisabonskou smlouvu uvažovat dříve, než Ústavní soud vydá svůj nález.

Mé názory na tuto věc jsou známé a jasné. Nemohu si dovolit v jednu chvíli být zásadně proti, a pak, protože se mi to začíná hodit k mým osobním politickým či kariérním cílům, snadno změnit názor.

Ale nepředbíhejme. Lisabonská smlouva je pro tuto chvíli mrtvá, protože byla v jednom členském státě odmítnuta v referendu. Proto pro mě rozhodování o ratifikaci této smlouvy zatím není na pořadu dne.

Václav Klaus, 6. května 2009

Jsme rádi, že nám voláte

Květen 3, 2009

Ve volbě mobilního operátora mám naprosto jasno – T-mobile. Ne, že by se s ním volalo nějak úchvatně – prudiči prudí i o víkendu a zákazníci, kteří by chtěli hodně zaplatit za málo práce, naopak nevolají vůbec. V tom základním, co od mobilu chci – obyčejné volání – není nic extra. Prostě se dovolám a jsem dovoláván. Oproti předchozímu operátorovi se mi spojení rozpojuje jen na jednom místě na dálnici, o kterém vím a volání tomu přizpůsobím.
Čím si mě však T-mobile pravidelně získává, je infolinka. Tam vyřeší všecho a vždycky jsou rádi, že jim volám. Což nechápu 🙂 Kolikrát bych mohl věc vyřídit přes internet, ale to bych nesměl být líný.
Jiný operátor zase sází na to, že se dá žít i bez infolinky. Má ji, ale dobře schovanou. Když k němu přejdete a jste lama, máte smůlu, poradí tak leda kamarád. Rada, která se mi líbí, je dostat se v hlasovém automatu na zadání velmi specifického požadavku, kde nezbývá než volba přepnout na operátora. Pak se sice na druhém konci diví, proč chcete aktivovat hlasovou schránku, ale už vám to udělají.
Za vrchol nepřátelství považuji, když firma rozdělí, co máte vyřizovat na pobočce, co v hlasovém automatu, co s operátorem a oblasti se nepřekrývají. Takže když chci odhlásit tarif Napiš mi, který už nějakou dobu nepoužívám, musím zavolat na nějaké číslo, které ani neznám, ze SIM karty, ke které jsem za ten čas zapomněl PIN. No sláva …