Stíny dnů a snů
se k obratníkům stáčí …
Když jsem to viděl před lety, klip jsem úplně zavrhl. Dnes jsem se k tomu dostal na youtube a pročítal si i komentáře pod tím. Většina příspěvků byla ve smyslu, že klip je kravina, která se k tomu vůbec nehodí. S tím jsem se nechtěl spokojit. Koller přece není chudák a k téhle písničce dát jako klip sr*čku – to asi ne. Hlášky typu – lepší tohle, než trapný týpci s odpojenýma kytarama – to taky nebylo, co jsem hledal.
Tak na to teď koukám už asi po 15. a hledám, jak to k sobě jde. Ano, jsou tam místa (neslyšný kroky stepujou, mraky se plazí, vítr je láme, když se ráno navrátí, …), ale jinak si nedokážu představit, že by ten klip byl původně k té písničce natočen. Každopádně je to umělecky silné.
Pavrda blog 
12 srpna, 2016 (4:00 pm) |
Dnes mi ta píseň vytanula, musel jsem si text přečíst a pustit videoklip, myslím, že jde o velmi duchovní píseň. Text je plný mytických symbolů jako jsou stíny, což se dá vykládat jako oblast nevědomí, z které se v určitých chvílích života derou na povrch démoni strachu, agrese, nenávisti,… Symbol dnu jako něčeho vědomého, rozumového, co se dá popsat slovy, můžeme si na to sáhnout. Pak je tam sen, což je něco, co k nám promlouvá skrytě a tajemně, ale často nám ukazuje cestu nebo věci, s kterými se právě potýkáme. Jsou tam také mraky a každý ví, co to znamená mračit se. Pak je tam také měsíc, symbol něčeho svůdného, co k nám přichází za tmy a pokouší nás, ale může nás to také obohatit a rozšířit. Refrén je pak s obrazem motýlů závanem ducha a božství, jež motýli často reprezentují a nezastaví je ani zničující a spalující oheň. Na pomoc proti nepřízni příchází také neslyšný kroky, které tančí, což je jistě energie z vyšších sfér. Nebeský znamení, z kterých po staletí čerpáme zákonitosti světa a vesmíru, hvězdy, které vše ví a pozorují z povzdálí, neboť vše na počátku bylo jedním, a tak v jednotlivostech se ukrývá celé původní poznání. Ve videoklipu vidím manifestaci božství v dětech, zejména pak v dívce v bílých šatech. Děti a bílá jsou jasnými symboly nevinnosti. Děti si hrají a hra je božská, stejně tak smích a úzké sepjetí se zvířaty a přirodou. Naproti tomu svět stínu je reprezentován soupeřícími lidmi, kteří jsou evidentně agresívní, ale zároveň také zoufalí, a tak hledají útěchu v alkoholu nebo v nízkých pudech, což je znázorněno přehnaně vyzývavou společnicí. Tak tohle mě teď napadá u této písně…