Archive for Září, 2009

Bez váhání provaz

Září 22, 2009

Bez váhání provaz bych dal opilcovi, který napadl řidiče autobusu v Písnici. Řidič poté upadl do bezvědomí a zemřel. Objevily se spekulace, že to nebylo kvůli napadení. Na to bych nebral ohled. To se prostě nedělá.

Reklamy

Závidím všem, co bydlej v Praze

Září 19, 2009

„Závidím všem, co bydlej v Praze“, bylo dnes na Facebooku, „protože jsou tam všechny supéér akce ;-)“.

Přesně tak. Nežít v Praze je pro mě hrozný handicap. Jezdit autem za půl roku omrzelo a s tím novým po 14 dnech. Napřed jsem pil nealko pivo, potom jsem odcházel dřív, zkusil jsem i poslední vlak. Nakonec jsem to vzdal a našel si vyčerpávající práci. Ranní, odpolední, noční. 6 hodin spánku stačí. Kámoši jsou na Facebooku, pomazlím se s potkanem a Tiesta mi zahraje osobně Fajnrádio.

V kostele v Líšnici

Září 13, 2009

Nejlepší bohoslužby máme v létě – nejsou 🙂 A tak člověk může chodit kam chce, kdy chce a nebo nemusí nikam a místo toho může třeba spát venku na lavici. Jednou v neděli jsem se vydal do kostela do Líšnice. Našel jsem ho celkem bez problémů a vešel dovnitř. Bylo tam plno, což mě v tomto ročním období docela překvapilo. Posadil jsem se do druhé lavice, protože jinde už nebylo místo. Vše probíhalo klasicky …

Překvapení nastalo, když pan farář po čtení z evangelia nevyskoupil na kazatelnu, ale šel mezi lidi, do první lavice, posadil se na ni čelem k nám – tedy přímo přede mne – a začal mluvit. Začal se s farníky loučit. Po 11 letech zde končí, odchází na jiné působiště. Bylo to silné a dojemné. Skoro jsem začal brečet taky.

V Líšnici musí být skvělé společenství. Chvála Bohu za to a přeji jim, aby se s novým knězem sžili stejně krásně jako s tímto.

kytary.cz – Nebojte, nic (vám) nebudeme nutit

Září 13, 2009

Představte si: pátek, přišly prachy z projektu, pohoda. Příležitost se potěšit, třeba si něco koupit. Třeba si něco koupit ke keyboardu. Určitě potřebuji druhý pedál a taky dcera bude mít narozeniny, tak bych jí mohl koupit vlastní flétnu.
Navštívili jsme tedy obchod kytary.cz na Pankráci. Je dobře dostupný a dá se před ním zaparkovat. I když se specializují na kytary, mají i keyboardy, bicí, mikrofony, komba … Není lepší způsob, jak představit šestileté holce hudební nástroje, než ji vzít do hudebnin. Elektrická kytara, klasická kytara, basová kytara, pětistrunná baskytara, dvanáctistrunka, kytarové kombo, basové kombo, 800 wattů zesilovač … všechno vedle sebe. Může si sáhnout, může si brnknout. Je jasně vidět rozdíl mezi keybordem pro děti a pro opravdové hráče 🙂

Prošli jsem obchod, omrkli nástroje a zařadili se do fronty u pokladny. A teď to dilema – co koupit a co ne. Začneme pedálem. Mají flétny – vybereme flétnu. Za pultem mají kabely – těch by se také pár hodil. Kombo ke klávesám? Hrát na sluchátka je opruz. Jo, to by také chtělo.

Došla na nás řada a já, že chci pedál, controller k Rolandu. Slečna se omluvila ve stylu, že je jen pokladní, ale byla vstřícná a že nám to najde v katalogu. To jsme po chvilce vzdali, protože já nevěděl přesně, jak se to katalogově jmenuje, a ona asi netušila vůbec, co chci. Že to má za sebou ve skříni, to jí nevadilo, ať si odchytíme nějakého prodavače. To už jsem sice zkoušel před tím, ale šli jsme to zkusit znovu. Negative. „Tak to budou asi ve skladu nebo to zkuste dole“, doporučila pokladní, když jsme se k ní vrátili podruhé.

OK, byl jsem v obchodě podruhé v životě a o tom, kde je sklad, jsem zatím neměl potuchy. Zašli jsme dolů, kde je sekce bicích. A prodavač tam byl. Kluk v pohodě, milý, ochotný, jen že nahoru jít nemůže, že musí být tady, že si máme odchytit někoho nahoře. Asi špatně vidím a určitě mám i malou trpělivost, když po půl hodině odcházím a děkuji u pokladny, že už mě to hledání prodavače fakt nebaví.

Cestou domů dcera řeší, proč jsem nekoupil tu flétnu. Já řeším, jestli jsem měl začít tím, že se prokážu zákaznickou V.I.P. kartou, i když žádné V.I.P. služby nepožaduji. Nebo ano?

Jen jez, nevíš, co je dobré

Září 13, 2009

„Nejlepší na praseti je ouško“, říkal strejda Milouš. „No vezmi si. Co? Tobě to nechutná? Ale ty tomu nerozumíš. Taková dobrota.“ Strejda patřil ke generaci, která přišla na svět v době krize, po které přišla válka. Jídlo nebylo. Sladili cukerínem, mastili margarínem a maso jen v neděli a jen pro chlapy.

Kdo tohle neprožil, pak asi těžko chápe, jak největší dobrota na světě může být pro někoho osmažená šusterka (něco jako bramborová kaše, ale je to husté a sladké) ne omaštěná, ale plavající v omastku. Vepřové ouško. Nebo kachna každý týden. Gumové maso, co nejde rozkousat 🙂

Před časem jsme se doma všichni vážili a já to vyhrál! Docela jsem to čekal. Při předklonu nebo úhybu stranou jsem v posledních měsících začal na břiše cítit něco, co tam před tím nebylo – sádlo. Njn, stáří. Takže konec s buřty. Konec se studentskou pečetí zapíjenou pepsi-colou. Konec guláše se šesti nebo se sedmi. Najel jsem na snídaně s lupínky a jogurtem, k večeři müsli a místo čokolády mrkev nebo ovoce. V restauraci si dám řecký salát a pak musím vysvětlovat, že fakt nejsem vegetarián 🙂

Jídlo je dnes dobré, dostupné, ale nemáme pohyb a nemůžeme jíst. To je k vzteku. Předkové by to nechápali.