Archive for Listopad, 2009

Google, vole!

Listopad 22, 2009

Co je a co není bod zlomu v životě člověka, je diskutabilní pojem. Osobně považuji za zlomové okamžiky, kdy se otevře nějaká oblast, možnost, která tu doposud nebyla: dosáhnout na kliku změní v životě hodně, žačít chodit nebo zjistit, jak přicházíme na svět …
V životě starší dcery nastal velký průlom v tyto dny – objevila Google. Ne, že by o něm nevěděla dříve, ale teď jí asi došlo, k čemu je. A tak celé dny vyhledává všechno možné: superhry, jen počkej, tank, super tux, barbíny … Potom na něco kouká nebo něco hraje. Google má fantastickou fíčuru pro prvňáčky – i když napíšete ve slově špatně písmenka, uhádne, co jste tím mysleli. Začal nový život.
V té souvislosti jsme s ženou řešili, jak zabránit dětem chodit na stránky, které pro ně nejsou vhodné. Úkol to nesnadný. Pobavil mne jeden článek o tom, jak naopak některé děti díky převaze znalostí sledují a omezují v internetování své rodiče. K tomu, doufám, hned tak nedojde :-)))))))))

Reklamy

Microsoftu zakázali prodávat Windows

Listopad 18, 2009

podle článku na Novinkách zakázali Microsoftu prodávat v Číně windows, protože v nich používají nelegálně čínské fonty. Škoda, že něco takového zatím v Čechách asi nehrozí.

Pozor na bankomaty s windows

Listopad 8, 2009

V časopise Sdělovací technika vychází velmi zajímavý seriál o bezpečnosti. Tentokrát se autor V.Klíma věnoval zabezpečení v oblasti bankovnictví. Nejvíc mne dostalo toto:
Také nehovoříme o tom, že existují administrátoři, kteří nechají v bankomatu přednastavené heslo 1234, jež je vytištěno v návodu (stalo se). Nehovoříme ani o tom, že někdo může připustit, aby v bankomatu byl operační systém Windows a s ním i tzv. trojští koně, zachytávající otevřeně PIN (stalo se).

Let your kids phone me kindly

Listopad 5, 2009

Jednoho pozdního podzimního večera uprostřed věčné nestíhačky zvoní telefon, neznámé číslo, zas nějaký vopruz. Vezmu to a na druhé straně slyším hluky z místnosti. Jako když někdo zapomene zamknout klávesnici a telefon sám od sebe vytočí poslední číslo.
„Haló! Je tam někdo?“, křičím. A k mému překvapení se ozývá vysoký dětský hlásek:
„Aba uva habebe“.
„No dobrý, a co mi ještě řekněš?“
„Uí papa rapa“
„Jo, a jak dělá pejsek?“, zkouším klasickou otázku na malé děti.
Ticho.
„A co kočička?“
Zase ticho. Tím jsem to úplně zabil.
Tak jsem dal telefon dcerám, které komunikaci rychle rozproudily. Dokonce prý poznaly volajícího 🙂 Vyzkoušely všechny zvuky zvířat, jak se jmenuješ, dej nám tátu, dej nám mámu, zkusily i „mazej spát“ až to nějak skončilo ani nevím proč.
Takže, až budete chtět pobavit své děti, vytočte jim moje číslo, není problém, pokecáme.