Zpěv jen kazí hudbu. Jak komu.

7 etap rocku je britský, velmi zajímavý cyklus o vývoji tohoto hudebního stylu. Pro českého diváka je přínosný také tím, že prezentuje dějiny západní Evropy v druhé polovině 20. století, kterých jsme díky železné oponě byli ušetřeni. Komunisti vyprávěli o hrůzách kapitalismu, ale nikdo tomu nevěřil, protože nikdo se ze západního Německa nevracel vyděšen, že takovou bídu ještě neviděl a příště jim tam tajně pašoval něco z výdobytků socialismu. A tak u mnohých, včetně mě, vznikala iluze o bohaté a spokojené společnosti, která nezná pojem „fronta“, „vyprodáno“ nebo „problém“.

Sedm etap ukazuje, jak právě problémy, které tehdejší západní společnost řešila, byly motorem nového kulturního hnutí a vzniku nových hudebních stylů. Umělci svojí tvorbou reagovali na politickou, ekonomickou a sociální situaci. To ale v zemích RVHP aboslutně nešlo. Kdo to zkusil, stal se populární po dvaceti letech. Tak vznikaly skvosty typu „Já chci žít nonstop“, „To musím zvládnout sám“, „Říkal si hurikán“ a podobně.

Československý posluchač anglicky neuměl a nenapadlo by ho hledat v textech importované tvorby něco hlubšího. Nakonec, bez znalosti kontextu by nepomohla ani angličtina.

A tak jsou lidé, kteří text a zpěv u hudby neřeší. Jsou i tací, co říkají, že zpěv kazí hudbu“ a dávají přednosti instrumentální muzice. Je ale spousta těch, kteří to řeší.