Archive for Červenec, 2016

Milí novomanželé

Červenec 27, 2016

Milí novomanželé,

sešli jsme se zde k příležitosi uzavření manželství.
Stafan Covey ve své knize 9 návyků vůdčích osobností dává radu „začínejte s myšlenkou na konec“.
Aktuálně procházím procesem rozvodu a tak mi dovolte několik postřehů a rad.
Uplynulými deseti lety, co jste spolu, jste dokázali, že manželství už v dnešní době není potřeba.
Není potřeba ke společnému životu, ke sdílení zájmu jednoho o druhého,
není potřeba k pořízení nemovitosti, ani k její rekonstrukci,
není potřeba k početí potomka,
není potřeba ani k jeho výchově.
Zanecháváte si svá původní příjmení a tím ukazujete, že ani tady pro vás není vstup do manželství něčím, co by mělo nějak dramaticky změnit vaše další směřování.

Jsou ale situace, kdy váš rodinný stav něco znamená, někoho zajímá.
Například v bance, když žádáte o půjčku.
Hodně to zajímá církev.
Další instutucí je stát, uvádí se to v občanském průkaze.
Můžeme vidět, že jde o instituce těžce tradiční, které se na stejné věci ptaly před sto lety úplně stejně a ještě se budou nějaký čas stejně ptát. Je jim společné, že je víceméně nezajímá skutečný stav věcí, vaše láska, vztah nebo rozdělení rolí ve společné domácnosti.
I někteří lidé si vás podle rodinného stavu automaticky zařadí, aniž by je napadlo se ptát, jak moc je to tak, jak si myslí.
Jsi vdaná / ženatý, to znamená, že jsi šťastý člověk, nic ti nechybí, tvoje problémy bych chtěl nebo chtěla mít.

Jsou ale i jiní lidé. Jsou lidé, kterým záleží na skutečnosti, na upřímném pojmenování stavu věcí. A takových lidí je hodně. Moderní společnost je tomu otevřená a přizpůsobuje to mu i některé své nástroje. Třeba Facebook. Tam si můžete nastavit, co chcete. Tam si můžete nastavit, jak to prožíváte, jak to cítíte. Možná už tam několik let máte nastaveno, že jste spolu v krásném vztahu. A fotografie ze společných dovolených to pravidelně dokládají.

Instituce manželství je přežitek minulosti podobně jako třeba trvalé bydliště a je otázkou času, kdy bude nahrazeno něčím, co lépe vystihuje realitu.

Díky prodlužujícímu se lidskému věku a možnostem, které máme, se projevuje, že ne každý člověk je stavěný na to, aby si ve dvaceti letech vybral jiného člověka a s ním žil celý život.
Vidíme okolo sebe, že to nefunguje. Co je méně stabilní než vztah dvou lidí?
Polovina manželství se rozvede. A jak skvěle fungují ta zbylá se dá dohadovat. Výjimky, samozřejmě jsou, ale těch je poskrovnu.

Co budeme dělat, až bude život člověka třeba 200 let?
Teď se mluví o tom, že papež František uvolní církevní pravidla pro rozvody.
Pokud se budeme dožívat 200 let, bude mít církev a tradiční instituce co řešit.

Ne, není každý člověk člověk stavěný na to dožít se do 80 let v krásném manželství. Počítejme s tím. Ale netrapme se. I tak to má cenu. I když nevíme, kdy to přijde. I když nevíme, jak říká Nohavica, jak je ten náš kopec vysoký.
I když to nevíme, žijme teď a tady naplno s vděčností a každé ráno děkujme jako Sára Connorová. Protože každý další den je dar.

A když to se to začne hroudit, přistupujme k tomu jako civilizovaní homo sapiens.
Můžeme se rozejít bez dělání si vzájemných naschválů a házení si klacků pod nohy.
Vypořádejme si poctivě všechny závazky a rozejděme se jako přátelé.
Ať to není jako v té básni o Bedřichu Smetanovi, kde se říká … to konců ukončení tam schází, tam schází.

Reklamy