Posts Tagged ‘deti’

Závodnička pětka

Srpen 21, 2010

Závodnička pětka porazila dědka,
dědek leží v nemocnici,
mokrej hadr na palici.
Pan domácí pláče, jitrnice skáče.
Doktor běží pro injekci,
dědek křičí „já jí nechci“.
Doktor běží pro pivo,
dědek křičí „dej mi ho“.

Google, vole!

Listopad 22, 2009

Co je a co není bod zlomu v životě člověka, je diskutabilní pojem. Osobně považuji za zlomové okamžiky, kdy se otevře nějaká oblast, možnost, která tu doposud nebyla: dosáhnout na kliku změní v životě hodně, žačít chodit nebo zjistit, jak přicházíme na svět …
V životě starší dcery nastal velký průlom v tyto dny – objevila Google. Ne, že by o něm nevěděla dříve, ale teď jí asi došlo, k čemu je. A tak celé dny vyhledává všechno možné: superhry, jen počkej, tank, super tux, barbíny … Potom na něco kouká nebo něco hraje. Google má fantastickou fíčuru pro prvňáčky – i když napíšete ve slově špatně písmenka, uhádne, co jste tím mysleli. Začal nový život.
V té souvislosti jsme s ženou řešili, jak zabránit dětem chodit na stránky, které pro ně nejsou vhodné. Úkol to nesnadný. Pobavil mne jeden článek o tom, jak naopak některé děti díky převaze znalostí sledují a omezují v internetování své rodiče. K tomu, doufám, hned tak nedojde :-)))))))))

Už nikdy nekoupím dětem hračku !

Červen 18, 2008

Jedna z věcí, která se v naší zemi podstatně změnila s nástupem demokracie, je vztah k věcem. Alespoň to tak vnímám u svých kamarádů, příbuzných i ve vlastní rodině. Za socíku byly věci cenné, měli jsme jich málo, vážili jsme si jich. Dneska si můžu koupit skoro všechno, co chci, a spíš než na finančí limity narážím na limity časové. Že bych si tu věc málo užil, ale já nemám čas si ji dojít ani vybrat a koupit.

Naše děti mají kvanta hraček a kvantově si s nimi hrají. Někdy jich vysypou koš, jindy dva … A málokdy je vidím, že by si s nimi opravdu hrály. S čím si vyhrají, jsou tatínkovy hračky – bedna s nářadím naprosto vede. Proč je ale nebere dětský šroubovák z umělé hmoty, kterým se nemohou zranit, dětská napodobenina nože, která je pro ně bezpečná? Protože nejsou blbý. Nechtějí nůž, co neřeže a šroubovák, se kterým se nedá šroubovat. Táta by ho taky nechtěl.

A tak si říkám, proč se vyrábějí a dětem kupují napodobeniny, které nefungují, nic nevydrží a zákonitě vyvolávají v uživatelích pocity méněcennosti? Sračky z umělé hmoty, co nejsou k ničemu, jen zabírají místo. Hračky pro děti by měly být naopak poctivé a velmi robustní, aby vydržely jejich „neodborné zacházení“. Nechci tvrdit, že budu dětem kupovat vždy prvotřídní chrom-vanad a black&decker, ale budu vážit, jestli raději nenasdílet část svých než pořizovat neškodné napodobeniny na nic.

Můžou dělat pokusy na zvířatech děti ?

Červen 13, 2008

Přišla za mnou dcera, že má něco skvělého a svírala to v ruce. Trochu ji povolila a uvnitř to zabzučelo. Usmála se. Naučila se totiž chytat mouchy a přišla se pochlubit. Kdyby je nechytala na okně, bylo by to umění, takhle je „jen šikovná“. Měl jsem uhádnout, proč jí z dlaně neuletí. „Protože nemají křídla ?“, uvažuji, jak bych to řešil já. „Jo, jo“ a opět šalamounský úsměv. Ale zvířátkům nechyběla jen křídla, bylo mi předvedeno, měla problém i s utíkáním. Znám jednu maminku, co by se při pohledu na mouchu, které zbylo po jedné nožičce na každé straně, asi pozvracela. Také ve mně ten pohled nevyvolával příjemné pocity, přitom jsem to jako kluk dělal běžně. Děti kopírují své rodiče, i když je v činnosti nikdy neviděli. Teď jsem začal své rodiče kopírovat já a začal promluvu slovy „Jak by tobě bylo, kdyby ti někdo …“

Protože dcera je zvídavá, spustila se debata na téma, jestli to tu mouchu opravdu bolí, jestli umře, když se jí utrhnou i zbylé nohy, jestli může kočka chcípnou a podobně. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu, že ji zabije, až si s ní „pohraje“, aby netrpěla. Odešla si „pohrát“ ještě trošku a za pár minut hlásila, že dohodu naplnila.

Generace mojich rodičů nebo dokonce prarodičů takové věci neřešili – dali nám pár facek a bylo. Já si při tom uvědomil, že nemám otázku oprávněnosti provádění pokusů na zvířatech vyřešenou. Bible jasně ukazuje, že mezi člověkem a zvířaty je rozdíl. Zvířata se mohou zabíjet, lidé ne. Zvířata se mají dokonce jíst a do určité doby přivádět jako oběť, „jejíž vůně je Bohu milá“. Jsou to ale bytosti, které prožívají bolest jako my nebo jsou to jenom stroje z masa, které se chovají podle programu? V druhém případě by to znamenalo, že je to v pohodě a s trháním nožiček, testováním kosmetiky, pojídáním pracích prášku nemáme problém. Pokud ale platí varianta číslo jedna, měli bychom se (i já) nad svým počínáním zamyslet. Ale kde vzít jistotu?