Posts Tagged ‘příběhy’

Šírava 2010

Srpen 15, 2010

Shrnout výstižně týden na Slovensku do pár vět statusu na fb bych asi kvalitně nezvládl, proto tento text.

Kde jsme byli
Zemplínská Šírava – umělé jezero na východním Slovensku asi 50km východně od Košic u města Michalovce. Jezero udělali komunisti na začátku 60. let a na jeho pobřeží vystavěli megalomanská rekreační střediska. Dnes je část zchátralá, část udržovaná, každopádně sláva oblasti je jasně minulostí.

Michalovce mají okolo 33 tisíc obyvatel, nádherné náměstí a přátelskou atmosféru. Na tržišti koupíte čerstvou zeleninu. Dobrá je pizzeria u Franka, čínská restaurace, velký vodotrysk. Z obchodních domů je tu – seřazeno podle kvality: Kaufland, Hypernova a Tesco. Kaufland je zoufalost, Tesco jede nonstop. Obchodní dům Zemplín s asi pěti obchody s oblečením, kde jsem měl problém něco nekoupit. 🙂

Z Michalovců vede k jezeru dálnice, přesněji dvouproudá normální silnice. To je příjemné. Na východě slovenska je všechno rozlehlé, velké, problémy s místem tu neřeší. Policie ale měří rychlost a dává vysoké pokuty (zprostředkovaná zkušenost).

Proč Šírava
– učili jsme se o ní ve vlastivědě
– 2x jsme se tam byli s ženou podívat mimo sezónu a líbí se nám jezero i kraj
– jezero a pláž, chatka – ideální pro děti
– není a přitom je to cizina

Cesta
Celkem 800 km. Podle map na Seznamu i Google vycházelo shodně 7 hodin z Brna do Michalovců. To odpovídalo skutečnosti. Po slovenské dálnici se jede moc pěkně, je na co koukat. Provoz byl velmi mírný. Oproti české dálnici tam mají tu specialitku, že jezdí policie v autě s radarem a měří rychlost. Takže jsem jel maximálně 140. Horší jsou úseky mezi jednotlivými částmi dálnice. Ale dá se to cekem v pohodě. Největší otrava bylo dostat se z české D1 na slovenskou D1. V první variantě jsme jeli přes Kroměříž, Zlín, Otrokovice, Púchov. Asi je to lepší než druhá varianta Uherské Hradiště, Uherský Brod, Slavkov, která mi přišla subjektivně hodně dlouhá a úmorná.

Děti zvládaly cestu dobře. Pro mě bylo lepší, když jsme vyjeli po obědě, než když jsme vstávali brzo a byl jsem unavený, dával si Red Bull každé 2 hodiny.

Benzín na Slovensku stojí litr u OMV pod 1 euro, v Čechách přes 30 korun.

Vysílání
Vybavení: Kenwood TS-850, 100W, klasický telegrafní klíč. Vedle chatky byl prostor na natažení antén na 80 i 40 metrů, zavěšeno na stromy. Podmínky příjmu i vysílání mizerné. Nevím, jestli to bylo dáno lokalitou nebo nevhodným umístěním antén. Udělal jsem 30 spojení za týden, což je málo. To dělám obvykle za jednu noc.

Víc než mizerné podmínky šíření mne frustrovala neschopnost přijímat telegrafii ve vyšších rychlostech a ještě víc to, že celý týden byl ideální k tomu se to pořádně naučit, ale neměl jsem s sebou nic na trénování.

Jeden večer jsme vyrazili na Vinianský hrad, vyšší kopec v okolí, udělat nějaká spojení na CB a 2m. Měli jsme s sebou jen ručky a bednu baterek. Chtělo to ještě antény. Žádný ze dvou 2m převaděčů jsem neotevřel a ani na CB nic nechytil.

Pásmo 40m zůstává mým favoritem. Je aktivní po celý den, 40 KHz pro telegrafii dostačuje, 20 metrů anténa se vždycky někde natáhne, dosah je fantastický. Nedávno bylo rozšířeno o 100 KHz pro fonii ze shora, thumbs up.

Děti
trávily většinu času ve vodě buď plaváním nebo výstavbou vodních děl na břehu. Snažily chytat rybky, za týden chytly dvě. Kamarádily se s ostatníma dětma bez ohledu na národnost a barvu pleti.

Dal jsem jim dvě pravidla:
1. budete vždycky spolu, nikdo nebude nikam chodit sám, ani nikde nezůstane
2. do vody smíte jenom s někým z rodičů
První pravidlo mělo častou potíž v tom, že ne všechny pořád bavilo dělat tu stejnou věc. A tak se tolerovalo samostatné přecházení z pláže na chatu, hřiště. Ale v celku problémy nebyly.

Cikáni
Dost pozitivně na mě zapůsobili cikáni. K jezeru jezdili ve větším počtu, minimum 5 lidí v autě. Blbnuli tam a radovali se ze života. Muzika, kterou pouštěli, byla něco mezi technem a polkou, hezky se to poslouchalo. Jednou si přinesli do vody asi 120cm dlouhý špalek a skákali z něj do vody. Byla to legrace se na ně koukat.

Okolo je dost vesnic, kde jsem nepotkali nikoho bílého. Co nás ale překvapilo, byly hezké domy, různě barevné. A když barvy, tak barvy. Našinec by si pomyslel něco o vhodnosti a vkusu. Místní Slovák vyprávěl o případu, kdy si šli Cikáni stěžovat starostovi na bílé, že mají oprýskané domy. Zajímavé bylo vidět na sloupcích předzahrádek lvy se zlatýma tlamama.

Komáři
úplně nejvíc! Ale jen poslední 2 dny.

Počasí
občas pod mrakem, jedno dopoledne dvě bouřky hned po sobě. Teplota ráno 24 stupňů :-), přes den teplo, ale ne úmorné.

Hustomatka
bydlela v chatce vedle nás, neustále krosila (asi) své 2 kluky 5 a 9 let, proslula hláškou: co na mě mluvíš, když ti nadávám??!!

Pivo
Šařiš, moc dobré.

Kofola
mají ji tam všude.

Po návratu
jsme se já a dcery servali u klavíru, každý si chtěl zahrát.

Křečka jsem našel v šatníku – na jednu stranu jsem byl rád, že je v pohodě, na druhou stranu mě naštvalo, že vykousal díru ve svetru.